Článek 1

23. listopadu 2009 v 20:15 | Ondřej
Dokážu si živě představit, co vedlo prezidenta k tomu, aby sepsal deník z cest po Peru. Chápu ho. Člověk s hromadou životních zkušeností, a přece okouzlen krásami nepoznaných krajin. Není důležité, pokolikáté člověk někde je. Důležitá je síla prožitku, která souvisí s tím, jak se člověk v daných okamžicích cítí. A právě to souvisí s další plejádou věcí.

V nedozírném oceánu, dalekém jako sám Pacifik, nacházíme se každý den, každý týden, rok i měsíc na křižovatkách. Z adventního kalendáře s nekonečnem okének vybíráme stále ty stejné kusy. Potřebujeme rozšiřovat obzory, seize the horizons. Je zajímavé, že ve městech žije tolik lidí, ale málokteří se impulzivně baví s kýmkoliv, kdo jim přijde zajímavý.

Nebavíme se spolu, přijdeme si vzdálení. Etiketa tak nějak nepovoluje bavit se s neznámým člověkem na ulici vzdor rozumu. Čísílka mi někdy přijdou doslova zavařena v mozcích jako čárkové kódy na zboží. Kéž by tenhle model něco vystřídalo jako Edisonovu žárovku - ale v dobrém.

Chci říct, že tenhle přístup je nezdravej. Vede ke schizofrenním náladám ve společnosti. Lidi mají málo lásky v porovnání s tím, kolik na ně městský styl života kupí stresu - samé uzávěrky, termíny, ordinační doby, zavírací časy... Nejeden člověk už se z toho všeho zbláznil. Myslíte si, že je možné naordinovat na duševní potíže vakcínu jako na prasečí chřipku?

Lékem může být alkohol, cigarety, drogy - to jsem vyčerpal věci, které vás s sebou (s výjimkou tabáku) většinou stáhnou směrem dolů. Protipólem musí být sport a rozvoj duševních dovedností. Z čeho si myslíte, že čerpá energii sedmdesátiletý děda, který se nedávno vydal na Everest? A z čeho jeho stejně starý kolega dlouholetý kuřák nesportovec? Některé věci se jeví tak jasně a stejně nakonec matka příroda ukáže správný směr událostí. Nejsou důležitá jména ani data, důležité jsou vybrané skutečnosti a míra jejich zapamatování. Historie je jednou z věcí, které nás drží při životě.

O jednom člověku (jmenuje se Špaček), jsem kdysi slyšel, že dělal jednu dobu mluvčího prezidentovi Havlovi. Jedinému prezidentovi. Mému prezidentovi. Dal o sobě mimojiné vědět i seriálem s názvem Etiketa (nevím, jestli je to přesně), kde vyučoval základy této dovednosti. Ve vybraném oděvu se vždy vmísil do jakoby "pozastavené" společenské scénky, příkladové scénky a podal fundovaný komentář. Vždy věděl, jak se zachovat, co říci, jak reagovat, co je faux pas atd. Pointa? Samozřejmě: Nedávno jsem ho potkal na ulici - vypadal jak trhan! Nikoliv, tuším, že pracuje pro vládu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama