Plytkost

7. listopadu 2009 v 16:57 | Ondřej
Psát je neobyčejně relaxující. Není to obtížné jako některé jiné věci. Připadám si jako jedna ze dvou kamarádek, které se jeden rok neviděly. Psal bych, psal. Ale musím jít dál. Nemůžu celý život jenom psát. A ani bych nechtěl. Stále něco sdělovat. Šel by v tom utvořit rekord: člověk, který pořád jenom psal a nakonec se upsal. Upsal ďáblu.

Odstavce. Písmena a slova. Čas, záclony, stůl, nic. Písmo. Písmo. Sláva písmu. Sláva slovům. Slyšel jsem, že už nebudou žárovky. Čím budeme svítit? Svíčkami? Žeby návrat do starých časů Artuše a jeho družiny, hurá na koně a vstříc temným hvozdům, v jedné ruce uzdu a v druhé pochodeň? Někdo mi řekl, že mám bohatou představivost.

Bylo to jednou v létě, když všechna světla v mojí ulici najednou zhasla. Bylo zvláštní vidět ji ponořenou ve tmě. Vypadalo to, jako by vypukla válka. "Apokalypsa", říkal jsem si. A máte to, pochybovači. Vyklonil jsem se z okna a koukal kolem. Podíval jsem se doprava a z vedlejšího domu, rovněž vykloněn z okna, pozoroval to dění můj spoluobčan - postarší prošedivělý chlápek, který když mě uviděl, stáhnul se o něco ve svém vyklonění blíže k domu. Asi byl plachý. Jako František Koudelka.

Ve světě se tomu říká "Blackout." Člověk může sledovat, jak marná by ve skutečnosti bez světel byla ta naše "městská civilizace". Město je totiž bez světla v noci šíleně ponurým, chladným a tajemným místem. Blackout se stal v ´79 i v New Yorku. Místní obyvatelé ho tenkrát využili k obohacení svých domácností o pár drobností. Policie byla šílená, pozatýkala spoustu lidí a myslím, že bylo i pár úmrtí. No jo - vraždičky. To by bylo něco pro relaci televize Noha.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama