Z bláta do louže

9. listopadu 2009 v 13:09 | Ondřej
Z bláta do louže. Hledám kolo, které na mokrém povrchu neklouže.
Chci jezdit po městě, ve strouze i v močálech v lesích daleko odtud.
Jenže doposud takový vynález jsem nenašel, nikdo ho nevymyslel
a tak zdáti se může, že jsme zatím bez bezskluzového rytíře.

Jít potichu. Jít v noci. Jít lesem, aby všichni pulci v potoce věděli to.
Být nemehlo a skutálet se v kotoulech ze svahu. Jít si po tom, po čem prahnu.
Pomalu tou nocí se kradu jako lasička, vloupám se do výkladu, kde mají
ta nejlepší trička. V letu mizím do kumulusů, najednou a trefí mě cvička.

Pěkná to opička. Nedělej to nebo ti to zůstane. Budeš jako Niki Lauda.
Nebo Sébastien Loeb. Půjč mi cvrčka. Nepůjčím. Půjč mi cvrčka. Nepůjčím.
V příští vteřině se s nebetyčným dílem vytasím a budu slavná celebrita. Ta,
co když prší, i když nemá deštník, je zakryta. To ta aureola. Zlatá záře
energie odpuzuje negativní částice.

Polička zeje práznotou, nebo překypuje nadrozměrnou hodnotou. Jsou
v ní skvosty světové literatury a jsou v ní braky, ve kterých je hanba jen
zalistovat. Přečteš si jich pár, setrváš jen chvíli v jejich společnosti a můžeš
si dlouhý bílý vous na bradě pěstovat. Pěstit. Vědomosti jsou jako ovoce,
které po čase je třeba sklidit.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 matusana matusana | Web | 9. listopadu 2009 v 13:16 | Reagovat

ahoj  :-) pozrela by si sa na môj blog??budem ti vdačna  :-)  :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama