dnešek

28. března 2010 v 19:52 | OR
          Po holce s rubínovejma očima, která má panenky jak čokoládu. Usměje se a svět se roztočí jak kolotoč. Je tak zasraně skromná, že nejde bejt jenom poetickej. Má v sobě něco, co v sobě nemá každá holka a zároveň všechno z toho, co je vlastní těm aristokratickejm holčinám, který nosej nos nahoru. Takovou holku už nikdy nepotkám. Potkám jinou. A pak jinou.

          Co mě štvě, je ta konečnost, se kterou někdy ukončujeme události v našem životě. Některý věci přicházej, jiný odcházej. Každý den se něco pěkného začíná a něco pěkného končí. Jaroslav Seifert to vystihl přesně. I můj klapot písmenek jednou skončí. Atmosféra zanikne pod tlakem uhlíkovejch emisí a svět se rozpadne na šutry a prach. Kurva užívejte si toho života taky trochu přece!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama