frajer

13. dubna 2010 v 21:26 | krtmaster
          Jako Saša v Samotářích: "Je to o tom, co je ve mě...". Jedna hvězda pohasíná o kus dál se rodí jiná. Řekli jsme si, že oba hledáme někoho jinýho, kdo už nehledá nikoho jinýho. No a do tý doby, než někoho najdem, budeme prostě hledat oba sami.

          Je to takovej search. Trochu možná i REACH. Je to o tom, jak správně trefit terč. Asi. Pokud možna, bez pomoci rýče. Tak bych to viděl já. Cejtíte to stejně? Zajímá mě co lidi cejtěj, chci říct, že zpětná vazba je někdy důležitá. Lidi spolu málo mluvěj.

          Lidi maj svojí hodnotu. Bojim se říct, že jsme komunita lidí založená na materiálních, možná přímo tržních mechanismech. Ach jo. A tolik lidí by mohlo bejt samo sebou. Je těžký psát o těchhle věcech. A těžší se o nich bavit. Chtějí se mě zbavit. Šaráda....

          Hejbni kostrou, Kolotoč, Áčko, Xena, Herkules,... koukal jsem se rád na takový ty ranní kreslený grotesky. Sakra, dochází mi, jak moc zakódovaný máme svoje slova v našich hlavách a jak moc nám už ujel vlak ve vztahu k ostatním jazykům. Škoda přeškoda. Běda nám. Vymřeme po meči jak Přemyslovci. Vzkazy a zase jenom vzkazy. Vymíráme?

          Kotel, Na vlastní oči, School of the Broken Hearts. Baywatch a úžasnej Mitch Buchannan - hele, já nejsem gay a uznávam, že v tom seriálu bylo tolik roštěnek, že by se jima daly dláždit chodníky, ale Mitch? Give me a break,... to je těžký.

           Píšu a píšu. Píču a píču. Vezměme píču za ruku. Vezměme pero do ruky. Pero může být i meč (viz. Sartre) a pro mě jsou tyhle reminiscence důležitý - fakt si na nich zakládam. Je lehký založit oheň, ale sebrat dříví po lese je težší. Astronomický dovednosti. Jak spočítat hvězdy. Vybrat si Malej Vůz a projet se na něm.

          Ležim za barákem v trávě a civim na tu spoušť, padaj na mě hvězdy a já je chytam do svý velký dokořán votevřený huby. Nic mi neuteče, jenom ležim a nasávam kyslík. Správná směs a mrtvej bod se raduje a tajně mi hrozí. Je to taková malá potutelná hrozba. Pode mnou hrabe krtek. A krtek je vlastně kámoš. Rád bych někdy napsal oslavný článek na krtka. 

          Jak krásně zkypřuje půdu - ten bájeslovný. Vykutá noru jak horník a hurá do ní. A pak přijde zahradník s lopatou a zarazí ho do země? Tůdle. Až švestky spadají ze stromů, shnijou a zůrodní půdu. To bude čas. to bude růžová doba. Zlatý věk.

          Slyšel jsem, že má lopatovitý pracičky, krásně uzpůsobený k vyhrabování zeminy, je to docela frajer. 
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama