HMMM

12. dubna 2010 v 22:51 | However
          Je tolik kolik je. Obrazotvornost. Rozvoj. Napsal jsem, že stromy jsou "mohutní obří" - střežící ten kraj, naklánějící se po větru. Co je mým úkolem? Každý člověk má na světě svou úlohu? Vymýtit chudobu? Přitažlivost. Odstíny výraziva a smysly. Potápím se. Kyslíková bomba. Nepoznaný svět.

          Někdy mám pocit, že můj život je jenom životem romantického sebezpytce. Někdy mám pocit, že můj život je jenom životem špinavého popeláře. Je na tom zjevná protichůdnost. Napadá mě spousta věci a hlavně večer.

          Obrazy. Obrazy. Obrazy.    ...a zase jenom obrazy. Je jich spousta a míhají se kolem jako jedoucí vlaky. Jenom naskočit. Je v tom jistá kouzelnost. Jednoduchost. Je to jenom o tom, jak sami sebe vnímáme.

          Tůňka jiný svět, nová doba - much slet
                   třpyt dějin a včelí med
               Ráj srdce a snů co bere lidi na výlet...
             kralevic dánský jak umouněný holomek,
        poklesek rady starších a uvolněný mladý kmet
prázdnota mezi domy za vichřice Mlátí mnou Šup sem šup tam
buďme pospolu když procházíme tmou. Hlavu vztyčenou a hrdou
               Procházíme tmou a procházíme snem

Jarní nálada. Zažil jsem to už hodněkrát, když ranní mlha zavládla a nechtělo se jí dlouho pryč - bylo jinak. Když první prvosenky vyrašily, přijely na zelených trávnících. Plachetní lodě vezly modrý den. U domků z písku děti jej rozdávaly. A zbytek už je známý všem.

Chci jenom říct, že tohle období je pro něco charakteristické. Mám rád zítřek. Vezmu knížku a půjdu na kopec. Výhled. Jasno. Zataženo. Je to jedno. Sám svůj a pro sebe.

          Děti na pískovištích, který jsou promoklý a provlhlý skrz naskrz. Nenávist se nám občas dere na mysl. Běžecká dráha lemující hřišťátko, který mi tak hrozně evokuje výraz děťátko. Je to symbol a prapůvod - začátek života. Věci jsou navzájem spojený. Je zajímavý, jak si některý věci uvědomíme až pozdě. Na tohle zjištění jsem si třeba já musel počkat až do maturity. Chtělo to nějakej oficiální akt symboličnosti, aby mě donutil nad věcma přemejšlet jinak.

                                                       Celej život je freestyle

          Ponížení, snižování, degradování hodnot. Absropce. Párat. Orel. Vydra. ICQ. ICQ. ICQ.

Seděl bych si u tý říčky a poslouchal, jak mi krásně šplouchá do bubínků. Přemejšlel o lidskym životě a o lidskym těle. Měl bych hodně času na sebe. A co bych měl na sobě by mi bylo jedno. Chtěl bych vědět, jestli tam ještě žijou pstruzi. A vůbec, všechno bych si to tam parádně pročekoval a nic bych nedělal. Zatraceně málo prostoru na to, aby se v něm člověk utopil.

Měknu jako člověk? Musí se něco stát. Poslouchejte: něco se děje. To je ale setrvalej stav. To se děje pořád. V Polsku, v Americe, v Česku, na Falklandech u Argentiny, ve Spojenym království, v druhý nejlidnatější zemi na světě - v Indii i v tý nejlidnatější - Číně. Poslouchejte šramot jak se otáčej osičky v tom celym zemskym systému. Už zkoušeli vědci hledat perpetum mobile v Zemi? Někdy si myslim, že si ho určili jenom jako jakejsi nedostižnej jev, jehož nemožností dosažení si přejou symbolizovat nedosažitelnost vědy

hmmm, however.


          
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama