Ksicht

22. dubna 2010 v 14:31 | Slunce
          Nemůžu spát když spim a vzhůru jsem tak unavenej, že potřebuju spát. Chce to najít si vhodnej kompromis mezi bděním a spánkem. Nechci dopadnou jak Schwarzenberg. Po nějakym čase se organismus zaběhne a začnu fungovat tak nějak normálně. Když si dam kafe, zabije mě to. Lehnu do postele a spim jako nikdy před tim. To samý s ostatníma drogama po tu mez, kdy se dokážu bavit - setřást ze sebe únavu, zamluvit ji a udělat z ní přednost.

          Tak se to myslim daří hodně lidem. A stejně žijou ve vědomí, že je to nakopává.

          Dneska jdu na zápas a Zetkovi jsem odřekl operaci. Seděl jsem u kuchyňskýho stolu a polemizoval nad tím, zda bych na ní chtěl jít. Snažil jsem se zjistit, co opravdu chci! Závěry, ke kterým jsem došel, jsou více než zajímavé.

          Po mym stole si to mašírujou mravenci. Úplně jako v tý starý hře "Bugs", kde jsi mohl bejt generálem "hmyzstva" a poroučet jim, kudy se maj vydat. Stál jsem v čele roty a plánoval mravencům cestu k tomu nejvýhodnějšímu lupu. Teď sedim za stolem a plánuju jim cestu nejrychlejší smrti. Smrt Mravencům! A smrt Spartě! :-) ...podřadná chamraď.

          Jo, vyleze a kouká se na mě zpoza palce u nohy. Kouká se mi do očí. Ví, odkud má očekávat reakci. Má rád ruce a o něco míň nohy. Ještě v době svých mladistvých výstřelků opatřoval nohy letmým hryznutím. Demonstroval tím nelibost. Teď už moje palce šetří. Podezírám ho, že to má co dělat s tím, že je poloviční invalida. Schraňuje si na starý kolena karmu?

          Každý člověk má na světě svou úlohu. On má úlohu zalízt za linku a slastně si tam chřoupat zubama, jako kdyby pořád žral cereální chlebíček. Hosti se podivujou, kde je pořád bere. Já už to vim. Rodí se mu v hlavě. V jeho nenažraný, věčně optimisticky čekající palici, která ví, že něco dostane nebo najde. Když tě nedostane na svojí dolejzavost a ustavičný se pletení pod nohy, tak bezvýhradně zafunguje roztomilej kukuč. Je taková kukačka čekající na posedu.

           Každej den je teď tak krásně. Modrý nebe a na ulicích nasraný lidi. Chodim pasážema a nade mnou se rozvíraj oceány přerušovaný bílejma prostěradlama. Dlouho jsem nebyl v přírodě. A jsem fakt vděčnej za každej novej den, kdy je pod mrakem. Takhle to má bejt. Dobrý věci maj střídat špatný, abysme věděli, že nic neni zadarmo. Po modrym dni má přijít zamračeno, protože bysme si ho přestali vážit. Každej má rád něco jinýho. Pochybuju že vám se líbí, když vám celej den svítí slunce do ksichtu.

          
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama