Pocit

15. dubna 2010 v 22:27 | Dneška
          Začíná mi noční šichta. Tak jako včera a předevčírem. Myšlenka jak pírko ptáka houpající se na vzdušných proudech. Rušivé vlivy. Pírko spadne a zrodí nového ptáka. Kéžby. Lež. Pravda. Doutnající odstíny. Svázat. Kruhy v obilných polích. Stýskání. Vracení. Klišé. A zase jsem zavřenej jak v maringotce. Nesnášim to.

          Dlážděný chodníky plný svrabu. Tagy. Psi a to, co napsat nechci. Cenzura po dvaceti letech přetrvává v našich myslích a kdekoliv, ty oslavy byly jenom prázdným pojmem. Událostí k vyhnání národní hrdosti. A stejně musim bejt sobec.

          Jinakost a zase ty chodníky. Když chodíš po Starym městě nemáš nic. Když po Novym, máš víc. Hradčany, Vinohrady, Libeň. Potřebuju pauzu z tohohle všeho. Tramvaje, autobusy, trolejbusy. Byl jsem atakován skupinkou předškoláků v denní lince. A nezapomel jsem se o tom spravit. Víc luhů, víc hájů. I ty děti jsem schopnej občas přetrpět.

          Palec u nohy.Paráda. Vítězství. - komára. Tanec. Věrozvěst. Palec. Kalba. Petr. Víc. Svist. Hon. Skon. Plec (?). Ploc? Starým klikatým ozubeným kolem zkusit inovovat novější bycykl. DO PRDELE !!! Umim psát?

          Vrátim se tam kdykoliv mě napadne a budu tam pořád. To místo mám pevně ve svý mysli. Součástí mě jako Ona. Ne Ona Dnes. Neměnnou zákonitostí mojí mysli včera i dnes. Obraz se ale vytrácí nahrazován smysly a vnějšími podněty. Jsem obhospodařováván jako to nejneobhospodařovávatelnější slovo na světě. Zase uháním kaňonem a základ je nekoukat se zpátky.

Jsem moře. Jsem oceán. Jsem Záhořovo lože. Jsem svůj pán. Kartel a Krysa. Řvát z plna hrdla do syta do světa. Vím. Vím. Vím. Vidím slovo se ztrácet.

Ano nebo ne. Ale zkouším to. Maraton. Běžec. Bééé me - e - e - e. Bém. Mektá jak ovce, běžím si pro bavlnu. Deprese je dneska dost módní slovo. Buržousti z Ameriky si na tom založili průmysl - prodávaj lidem štěstí za krabičky s ptačím peřím. Radost, kterou v sobě maj a nenašli jí podříděj tomu nejzákladnějšímu smyslu - nakupovat. A tak si vole mastěj kapsu jak husu na pekáčí a nehodlaj s tim přestat. Nedivim se.

A mam špatnej pocit.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama