Zlatá Evropa

9. dubna 2010 v 9:26 | IDIOT
          Už je mi líp. Zase můžu sklízet plody lidský radosti, nebo alespoň toho, co a nás čeká každej novej den. Většinu nocí nemůžu dospat, jak se těšim na následující den. Táta mi vždycky říkal, že když je člověk mladej, přijde mu, že času je hodně - teprve ale když vyroste, zjistí, že času je ve skutečnosti hrozně málo. Napadá mě, že by to mohlo souviset s tím, že většina lidí nežije v reálném světě.

          Hledíme do budoucnosti, těšíme se na úspěchy, prožitky, slasti, události. Pořád si nalháváme, že by to mohlo být lepší. Celý svůj život tím pádem prakticky běžně trávíme chtěním. Uvědomme si to.

          Vybavení do koupelny, nová myčka, nové auto, přítelkyně, sláva, přátelství, jmění, očistit hříchy, vládnout podřízeným pevnou rukou, získat respekt, vydobýt si úctu, navštívít Spojené státy. A zase táta se svojí teorií lidské mysli coby "automatu na žvejkačky". Prokletí. Nebo osud. Jednou mi taky říkal, že ať udělají potomci cokoliv, celý život je bude beztak provázet otcovo moudrosloví. Sám mi říkal, že mu v hlavě zní podvědomý hlas jeho otce. Já nebudu jiný.

          Ač odříznut, čpí z něj moudrost.

          Viděl jsem obří model Země při pohledu z vesmíru. Znázorňoval využití elektřiny - objevovala se na planetě jako žlutá pavoučí síť utkaná ze spleti světel tak, jak propojují jednotlivé části světa. V Africe svítila zejména J.A.R. - jinak ticho jako po pěšině. Na Americe zářilo nejvíce východní pobřeží a Japonsko bylo viděno jako chuchvalec světla. Podíval jsem se na Evropu, která světélkovala méně, zato byla záž rozlita na větší ploše a když jsem se podíval na srdce Evropy - zhruba tam, kde žijeme, hřálo mě u srdce - cítil jsem se bezpečně. Na druhou stranu jsem si ale uvědomil přo pohledu na tmavé plochy, jak pomíjivá energie může být. Jsem rád, že žiju tam, kde žiju. Zlatá Evropa.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama