Leden 2011

A

30. ledna 2011 v 16:12 | B
               Samota pomáhá utřídit věci. Utřídit věci týkající se konkrétně člověka. V konečné rekapitulaci všech výsledků jsem to totiž vždycky a jenom já sám co je důležité. Nezávislost. Nic víc. Kyslík, dusík, vodík, hélium. Sociální role, sociální rozštěpenost, která některým vyhovuje. Jde mi těžko žít mnoho životů. A tak vždycky začínám a končím u sebe. Všechny pokusy, jak vykročit směrem ven, končí kousek za startovní čarou. Pořádek. Jistota. Pořádek je jistota. Buddhismus. Očista. Absolutní nic. Absolutní nezávislost, která mine asi každýho bez vlastního pocitu přičinění.

Stihnout článek za 19 minut

2. ledna 2011 v 10:54 | ON
Stihnout článek za 19 minut

Jde to či nejde? Kdo si myslí, že jde stihnout napsat článek za 19 minut? Jen tak, v mezipauze mezi důležitými činnostmi a nedůležitými, relaxovými, určenými na odpočinek. Asi to jde, ale pak to podle toho bude taky vypadat. Samý překlepy a nedokončený myšlenky. Vynechaný místa a nesplněný záměry. Když je to naučený tak to nevadí, jako u Slam Poetry, ale i pak se člověk musí vyrovnat s tim Mustangem, kterej točí okolo lasem a chytá "to". Sedim na židli a píšu. Ha ha. Tak to je. To jsou optimální podmínky, stůl a židle a klávesnice (kdyby nějaká byla) je moje nika. Mapa evropy, repráčky, lampa, kterou brzy vztekem rozmlátim tak, jako už tolikrát. Vděčný objekt nenaplněné touhy. Reflektovat hněv se musí. A někdo si myslí, že je to patologický. Velice nebezpečný jev, to projektování agrese do předmětů. Je to velmi špatné. Ale co když se pak někomu uleví? ... ... To je problém, se kterým se potýkají přírodní vědy - relativita, nestoprocentní neověřitelnost, praktickyy trvalá nejistota. A každej je odborník na globální oteplování. To je kvůli Golfkýmu proudu, ne to je kvůli tajícím ledovcům. A co San Francisko? Člověk by z toho roztál. Ale ne prezident. Člověk, kterej je residentem dnešního světa si musí připadat prapodivně. Hlavně mediální bublina pořád souvisle vytváří iluze, vyléčený laiky a samozvaný odborníky, který někdy odborníkama jsou.

...a tramvaje pořád jezděj a řády klamou. Já kejvu hlavou. Bude možná obleva, nikdy se nesrovnám s tím, že musim celou zimu šlapat hovna. Vysvobodí mě tak maximálně dobrej film v televizi. Směju se pořadům, který jsou vysílaný v zimě a jsou z léta - po sněhu ani vidu. To je realita mediální bubliny. Nereálná, vymyšlená, pofidérní, zvláštní, nevysvětlitelná a nevysvětlená, ale normální a samozřejmá.

Rozběhnout se proti větru a hodit si vlasy za hlavu. Mustang. Orel. Lotos. Záložky plněj svojí úlohu dokonale. Zveřejni svoje zboží. Catch this track. Boom boom bap dap dibidy bap. Ech už jsem unavenej. Všude venku se válej roztrhaný sračky petard. Na staromáku je toho řeka. Nepotřebuju. Láhev. Volné asociace. Mrkev. Ředkev. Slova.

Ještě mám čas a nechci ho marnit. Jenže právě to teď dělám. Jsem takový, nějaký a i ten makový. Jsem takový, že když vezmete v mém pokoji jednu věc a znehodnotíte ji, třeba vázu (kterou tam nemam), nebudu se na Vás zlobit. Pravděpodobně. Sžiju se s tím, časem, ale chce to čas a bude to nějakou dobu trvat. Je to tim, že si uvědomuju veškerou konečnost universa. Aspiruji na nejdelší článek mého blogu všech dob. Toto je metoda, kterou nechci znesvětit jejím zahrnutím do bubliny. Rád se nechám znesvětit sám, ale nechci, aby to překračovalo teorii osobnosti. Význam slov je tak neskutečně pofidérní a "zběhlý" význam ničeho, až se mi tomu nechce věřit. Píšu pro sebe.