Metodika učení

15. února 2011 v 10:21 | Ondřej
               No, dobrý, a co z toho mam? Bolavou hlavu, která je na sračky, rozházená jak střepy den před zkouškou. Zejtra mě přednášková místnost přivítá. A ve mě bude jistota. Vezmu si oblek a půjdu reprezentovat svojí rozmrdanou hlavu.

               Zastavil jsem se těsně před cílem, před poslední kapitolou, kterou zbývá zopakovat. Etnicita, menšiny, rasa. Takže i rasismus a tak. Ale je mi tak blbě, že už jí nejspíš ani nestihnu. Moc často jsem sedával ukázněně u svýho stolu a lil si to do hlavy. Moje působiště - muj pokoj - byl až nadměrně využíván. Přemejšlim, co bych dal za tak klidnou, pohodovou a útulnou místnost, která by se lehko mohla stát něčí mučírnou při přihlédnutí k okolnostem, k nimž by ji využíval. A stejně jsem v ní spokojenej. Jak málo ke spokojenosti někdy stačí. Debilní noťas, poznámky, psací potřeby, pár sešitů a látka k opakování, která látá mojí hlavu na cucky. Jsem rozleptanej. A to tím víc, čím si to namlouvám.

               Je to pro mě zvláštní situace. Za uplynulej půl rok jsem strávil doma asi tak 89,9% veškerýho času, kterej jsem tady na tom světě měl k dispozici. Nikdy jsem nebyl takovej. Sám se překvapuju a učení (vědomosti) na mě fungujou jako dvojsečná zbraň. Jednim máchnutím se zdokonaluju, další ve mě vyvolává reminiscence. Rozpřáhnutí mě stojí energii. Možná strachová reakce. A možná jsem se v děství na dlouho zaseknul u Golden Axe. A to jsem dračák nikdy moc nemusel.

               Reproduktory jsou potegovaný. Na áčtyřky nalepený místo podložky pro myš si čmáram blbosti, který musim následně kvůli odvádění pozornosti mazat, kamuflovat a odstraňovat gumou. Dělam to z nudy, netrpělivosti, rozmrzelosti, abych zabil čas během učení, kterej musim vynaložit poctivě ať chci, nebo ne. Ať zabíjim čas, nebo ne, neošidim nic.

               Na druhý straně stolu mam papírek - áčtyřku, zpřehejbanou snad na šestnáckrát, celkem důmyslnym způsobem tak, aby mi vyzbyl útlej proužek papíru, kterej můžu opakovaně ohýbat různými směry, abych si mohl zaznamenávat časy učení. Učim se zpravidla čtyři hodiny denně. Ale učim se efektivně - když zrovna nezabíjim čas, důsledně si opakuju věty k naučení. Prostřednictvím mechanického opakování si je přesunuji z krátkodobé paměti do dlouhodobé.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama