Květen 2011

Viděli jste včera superstar?

2. května 2011 v 9:57 | Dement
Romantický snílek je opět tady. Budu mluvit o diskontinuitě dimenzí reálnýho a virtuálního světa v rozšablonovaný lidský identitě. Tak, jak ranní rosa sedá v těchto jarních dnech na trávu u chajdy na Šumavě, je ve mě něco.
Přestal jsem snít o holce s čokoládovejma očima. Jako odvykač jsem si pustil Karlíkovu továrnu na čokoládu. Zapnul jsem a vypnul svůj účet na sociální síti. Zatím třikrát jsem vyfotil 3/4 roční cyklus jednoho známýho pod oknem, kterej tam na mě čeká vytrvale, ať je podzim nebo zima. Hodněkrát jsem se ztratil mezi řádkama a je ve mě pořád "něco".
Upadnul jsem do světa Munduruků, žijících v oblasti řeky Amazonky v Jižní Americe. Descartes mi pověděl o nejistotě bytí, o asketismus studia. Vypravil mne na správnou cestu zdokonalení a do ranečku mi napakoval svět jako ořezatelné jádro. Filosof stále prodlévá ve své velké posluchárně, která zeje prázdnotou a naplňuje ji svými slovy.
Braque mi ukázal spojení trojosí světů. Le-Goff je mistrem středověku, opravdovým znalcem, když dojde na otázky nebe a země, dvojsměrného putování andělů mezi těmito dvěma celky.
A já stále ještě nevím, jsem-li naplněn? Je to vůbec ještě možné?
Hala se chlubí vystavenými záchodovými dvěřmi. Někdo je popsal vtipnými řádky. A "Správce objektu si nepřeje, aby byl majetek školy poničen", "Takhle se chováte doma?". Lidi pořád proudí. Sem, tam, sem, tam. Tolik věcí, co nestihnu. Sakra.
Když jsem si nevěděl se školou rady, táta mi říkal, ať do školy chodim jako do zaměstnání. Dám si tašku na věšák při příchodu a až budu odcházet, zase si ji vezmu. Cyklus. Pověsim se ve škole za ucho u šatnářky a až všechny přednášky skončej, půjdu se marně dobývat do zavřený auly.