16. 8. 2011

16. srpna 2011 v 16:09 | Ondřej
Tak jsem zase opustil přednáškové místnosti. Již před dlouhou dobou. Zažívám letní prázdninové radovánky. Tedy, zažíval jsem. Vysokoškloský řád mi umožňuje trávit je v plném školním nasazení. Dnes jsem poděkoval svojí matce za to, že mi umožňuje se sebevzdělávat. Kolem pracovního stolu se mi rozmnožily knížky. Koukám se do nich, když neznám význam nějakého slova. Ale koukám se do nich i z bezpočtu jiných důvodů. Doplňujou mě.

Ve svých pravidelných směnách si bádám nad životem. Je to něco, co mě maximálně naplňuje. S konečnou platností nabytých vědomostí mohu konstatovat - jsem humanitně zaměřený člověk - a to bez toho, že bych si na humanitní vzdělání činil jakýkoliv nárok. K mojí škole mě pojí pouto. Rozšiřuje mi obzory.

Rád bych poukázal na jev, kterým se má mysl poslední dobou ohledně mých nočních návratů domů z města zaobírá. Cestou od zastávky k domu mi přebíhají přes cestu černé postižené kulhavé kočky, jiné a různobarevné kočky, bažanti nebo králíci. Ne vždycky, ale lze v tom vysledovat jistou kadenci. Zajímalo by mě, čím jsem pro ně přitažlivý a proč mě chtějí svést z mé stezky života. Mě se jim zmást ale nepodaří. Četl jsem Rozpravu o metodě, takže vím, že i kdyby se jim náhodou podařilo mne zlákat do temného lesa, musím se vydat přímo jedním směrem, nezávisle na tom, který to bude.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama