Navázal jsem rozhovor

2. února 2013 v 0:31 | OR
Navázal jsem rozhovor s Exuperym a jeho Citadelou. Jak karavana kráčí pouští, písek a duny odkrývají lecjaká tajemství. Jsou lidské strasti jako bolest, pýcha nebo chudoba opravdu strastmi? Zasypaný zámek v poušti, jehož věže jediné vystupují na povrch. Exupery zřejmě do díla odevzdal celé své filozofické srdce, odkaz, něco trvalého, řečeno jeho dialektikou; než jeho život skončil kdesi v oblacích, snad nad Francií.

A teď tu sedím a čtu myšlenky válečného autora z dvacátého století. Brouzdám odstíny jeho přívlastků a vět a sleduji, jak si považuje jazyk. V textu jsem našel sochaře, malíře, umělce různých kategorií. Otáčím globusem. České aerolinie létají zhruba do devíti set destinací po celém světě. Kulturní dědictví českého národa "někdo" dobře "vyseděl", u multi-jazykového znalce Dobrovského se nakonec mince obrátila na stranu našeho současného jazyka a od té doby máme mnoho umělců, kteří tvarují a brousí diamant. Exupery o kultuře soudí, že stěžejní pro ni je lidská tvorba, vytváření tzv. "díla", které je zároveň sebevytvářením. Posíláme dál svůj kulturní odkaz asi jako genetickou informaci. Brojí proti lenosti, to je mi blízké.

Při okružním letu nad republikou hledím na přírodní bohatství a mravenčí práci lidského druhu. Ta už byla tolikrát zneuctěna bezuzdnou touhou po moci a majetku. Exupery je srdcem humanista, jelikož obchází v Citadele "svou" zemí jako panovník a sleduje s láskou své lidi. Miluje lidi. Jsme namačkáni v kokpitu malé cesny a pod námi je ta naše země jak vyložené karty. Je Zima, krajina zasněžená a bílá pole od sebe oddělují komunikace a telegrafní sloupy. Zima mi je také, přesto pokyvuji na Radka, který pohledem souhlasí a vyžívá se jednoduchých artistických kouscích, které jsou dostatečně složité na to, aby přitížily mému žaludku.

Kdysi jsem jako prapodivný bájný (snad?) tvor prohledával šumavské řeky a říčky, potoky a rybníky, podzemní prostory i místa tam nahoře nad zemí v oblacích a snad až v troposféře. Abych našel všechnu špatnost a jako krtek ji v zemi vyhrabal na povrch z hloubi.

Jsme vysoko, několik set metrů na zemí, slunce už bude brzo zapadat, hory drkotají zimou. Prolétáme kolem jihočeského města a shlížíme dolů. Představuji si, která z věží kostela by se asi líbila Exuperymu pro jeho Citadelu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama